PhDr. Dana Vítková si zvolila jako dominantu své tvorby krajinu vyjádřenou v klasické a velmi náročné technice akvarelu, která nekompromisně vyžaduje schopnost vyjádřit se jednou pro vždy, bez možnosti oprav a návratů. Díky nevšednímu nadání a osobní cílevědomosti dosáhla autorka ve svých akvarelech pozoruhodné lehkosti a suverenity. Její krajinou je především jiřní Morava v okolí Pavlova, magická silueta Pálavy a nekonečný živel vod podpálavských jezer. Kompozice Dany Vítkové lze považovat za velmi volné osobní reflexe, jsou vždy vázány ke konkrétní atmosféře, situaci v krajině či detailu. K vynikajícím zážitkům patří především její "mokré" akvarely vodních hladin, které splývají s nekonečnem oblohy, osamělé stromy, jež po sobě zanechávají mlhavou stopu rozpitého tahu štětce, nebo šťavnatě zelené svahy, kde jednotlivosti vegetace tvoří spontánní celek. Pozornost autorky si zasloužily i kompozice s náměty vinné révy a vinařství, zdůrazňující pružný pohyb vzhůru, šplhání ke slunci i rytmický řád osázeného vinohradu. Tiše přívětivé jsou pak fasády starobylých sklepů, které patří k povaze Moravy stejně jako tradice archeologického objevování starých kultur. Vztah k těmto kvalitám si vytvarnice přinesla na svět jako rodový, takřka genetický vklad.

Tvořivý vztah k minulosti souvisí s druhou, novější kapitolou výtvarného směřování Dany Vítkové. Jsou to pohledy na nejrůznější partie města Brna viděné očima sklonku předminulého století - idylické doby, kdy svět se ubíral pomalu a byl plný zaznamenání hodných detailů. Staré dvorky, ulice a náměstí inspirovaly autorku k věcně přesnému vyjádření, které má svůj základ v kresbě štětcem, i k vilnějším akvarelům usilujícím o zvýraznění světelné atmosféry.

Dana Vítková patří mezi věčně nespokojené tvůrce, jejichž údělem je neustálé hledání. Kvalita a ohlas výstav by jí nicméně mohl napovědět mnohé o tom, že svůj zralý, neokázalý a opravdový výtvarný projev již dávno našla.

PhDr. Zuzana Ledererová